...
V roce 2020 jsme se vydali na cestu kolem Světa. Nebyla to však cesta kolem světa, ale Světa. Navštívili jsme Jerusalém, Benátky, Vídeň, Mnichov, New York, Košice, Katovice, Petrohrad, Paříž, Londýn a mnoho dalších míst. Původně se plánovala velká výprava za hranice, ale to nabourala Corona. A tak se zíralo do mapy a hledalo a hledalo. A najednou jsme to měli před očima……..
Jak jsme oznámili letošní cestu na našich sociálních sítích:
Přátelé, kamarádi, fanoušci….
….. konečně se dozvíte, kam letos vyrážíme. Ano čtete dobře, vydáváme se na CESTU KOLEM SVĚTA. Připravovali jsme to dlouho a nebylo to nic jednoduchého, obzvlášť v době Corony. Nechtěli jsme to vypustit dřív, než bude vše zařízené a potvrzené. Nakonec do sebe vše zapadlo a vše je zařízené, jak logisticky, tak finančně. Termín odjezdu máme stanovený sobotu 25. července. Po startu se vydáme do Polska. Zvláštní zastávka bude v Katovicích a Krakově. Určitě se zastavíme v Petrohradu. Velkou kapitolou bude Amerika a třešnička na dortu New York a zastávka v Texasu. Dá-li Bůh, nebo spíš motorky, objevíme se taky v Hamburku. Dlouhou dobu se budeme držet kolem komína a různě křižovat křížem krážem, podíváme se třeba do Drážďan, ale i do Paříže, nebo Londýna. Taky na nás bude čekat Janov, a když to vše dopadne, tak i Jeruzalém a Betlém. Trošku nezvykle (snad to vyjde) navštívíme Balkán. Samozřejmě si budeme užívat ve vlnách Jadranu a zvláštní zastávka ve vesničce Baška. Určitě dopadne Bosna, nebo Srbsko a Bělehrad, koupačka v Balatonu a Vídeň. Je to jen zlomek toho, co je před námi, ale jsou to místa, která jsou jistá a kde se musíme zastavit. A jestli jste dočetli až sem, ujišťuji vás, že to není fake, a že se 25. července opravdu vydáváme na tuto výpravu.
Mohlo to vypadat jako skutečná cesta kolem světa, ale nebyla. Ostatně oznámení bylo psáno tak, abychom nelhali, ale nechali pracovat fantazii. Původně jsme plánovali jinou výpravu, na kterou jsme měli jet ve třech. Měla to být zatím moje největší a nejnáročnější cesta, kterou jsme připravovali od prosince. Ale bohužel to nabourala Corona a museli jsme celý plán odložit. A tak jsme vymýšleli kam vyrazit po Čechách, aby to bylo trošku jiné a zajímavé. A tak se zíralo do mapy a hledalo a hledalo. A najednou jsme to měli před očima. Města, vesnice, osady, nebo třeba samoty, které nesou zahraniční názvy. A tak se objevila cesta kolem Světa. Rozhodli jsme se ukázat místa, o kterých jste možná ani netušili, že by mohla být v naší krásné vlasti.
cestopis: Na Pionýrech kolem Světa
Den 1.
25.7.20 – najeto 124 km
Polsko, Benátky, Betlém
Dopoledne jsme se sešli kousek od Červeného Kostelce, kde jsme měli uložené motorky. Letos jsme se vydali na cestu ve složení Michal Franc (já) a Pepa Kment (projekt The Best Jawa). A jako každý rok, tak i letos na slaboučkých padesátkách od Jawy, na fichtlech, Jawa 21 Pionýr (já) a Jawa 23 Mustang (Pepa). Pěknou dobu nám trvalo naložit veškerou bagáž na motorky. Bylo toho docela hodně, protože jsme to pojali i jako testovací jízdu, před velkou výpravou, kterou jsme museli díky Covidu odložit. Plně naložení jsme zamířili do Červeného Kostelce na sběrný dvůr a nechali si motorky zvážit. Takže Pionýr bez řidiče 120 kg a Mustang 130 kg. Což je v průměru asi 50kg bagáže. Jelikož jedeme na ne zrovna spolehlivých motocyklech, tak velká část zátěže jsou náhradní díly, kterých jsme měli fakt hodně.
A nyní jsme se vydali už na cestu kolem Světa. Hned po startu jsme zamířili za Náchod na Dobrošov a hned při prvních kilometrech dostaly motorky docela zabrat, protože k Dobrošovu jsou parádní krpály. Po pár kilometrech jsme dorazili do Polska. A ať se to může zdát k nevíře, celé Polsko jsme projeli tam i zpět ani ne za pět minut. A ani jsme nemuseli překročit státní hranice. Polsko je totiž malá osada na Náchodsku. Dál jsme se stočili na západ a navštívili Benátky. Asi už správně tušíte, že jsme se nesvezli na gondole a neviděli baziliku svatého Marka, nebo Dóžecí palác. Místo toho jsme si udělali pár fotek v pěkné vísce na Královéhradecku. Na Královéhradecku jsme se ještě zdrželi a byli se podívat v Betlémě. Chrám Narození Páně jsme tu nenašli, ostatně jsme ho ani nehledali. To bychom museli do Betléma do Izraele a ne do okresu Jičín v Čechách. U Betléma nás začal zlobit Pionýr. Začal ztrácet výkon a chcípal. Zkoušelo se snad vše od karburátoru, zapalování až po výměnu válce. Nic nezabralo a motorka byla skoro nepojízdná. Schylovalo se však už k večeru a jak se říká „ráno moudřejší večera“, našli jsme si místo na první bivak. Stany jsme postavili na ostrůvku na odpočívadle mezi Jičínem a Mladou Boleslaví.
Den 2.
26.7.20 – najeto 159 km
Hned ráno jsme se vrhli na pincka. Bohužel se nedalo už nic dělat, protože se rozhodl, že prostě dál nepojede. No prostě Pionýr je kaput. Včera začal stávkovat a dnes umřel úplně, teda ne úplně, ale jet se na něm nedá. Zkoušelo se měnit vše co šlo a že toho bylo. A nic. Stejná závada, jako byla na Ukrajině se znova ukázala a už nezmizela. Hráli jsme si s tím skoro celý den, až jsme uznali za vhodné, že než zkoušet půlit motor, Pionýr prostě cestu kolem Světa končí. Chtěl jsem ještě cesťákoj (Pionýr) dopřát poslední výpravu, než půjde na kompletní operaci. Přece jen toho má už za sebou dost. Od poslední GO a výbrusu 25 000km a to je na pincka fakt hodně. Myslel jsem, že mu ještě dopřeju krátkou cestu po Čechách, ale selhání organismu bylo už velké a bylo jednodušší a rychlejší ho odvést domů, když jsme byli od domova kousek. Přijel tedy kamarád s vlekem a Pionýra jsme odvezli domů. Pepa mezi tím nasedl na Mustanga a vyrazil dál po trase, abychom neztratili moc času. Já za pomocí kamarádů dal přes noc dohromady dalšího Pionýra, kterého jsem měl doma rozloženého v bedně a který je po kompletní generálce a byl už zajetý, ale ještě nikde se nepodíval. Pepa ještě ten den ujel 159 km.
Den 3.
27.7.20 – najeto 291 km
Janov, Petrohrad, Krakov, Srbsko, Amerika, Jerusalém, Katovice, Mnichov
Brzy ráno jsem zahájil stíhací jízdu a kolem 14:00 jsme se zase setkali. Byla to vyloženě křižácká výprava, protože mířila do Jerusaléma. Než jsem dohnal Pepu, urazil jsem něco kolem 200 km. A tak od tohoto bodu, jedeme opět spolu. A ač to včera vypadalo bledě kvůli nepojízdné motorce, dnes máme pořádnou nálož zajímavých míst. Než jsme se setkali, tak Pepa projížděli Janovem ale žádné obchodní ani turistické lodě prý nezahlédl. Dokonce neviděl ani moře. Janov je malá vesnička ve Středočeském kraji mezi rakovnickým a žateckým regionem. O necelých 30 kilometrů dál se zastavil v Petrohradu. Určitě zde nehledejte Zimní palác, nebo Auroru, ale zříceniny hradu Petršpurk, nebo zámek ze 16. století. Vesnice Petrohrad leží v Ústeckém kraji západně od Rakovníka a je zhruba o 300 let starší, než ten v Rusku. Na Rakovnicku se Pepa ještě podívali do vesničky Krakov, ležící 9 km jihozápadně od Rakovníka. Další zastávku si udělali v Srbsku. Ale ne na Balkánském poloostrově, ale ve vesnici nedaleko Berouna. Obec leží na Berounce uprostřed úžasné přírody. Za zmínku stojí určitě vápencové jeskyně a skalnaté okolí. Já jsem při stíhací jízdě za Pepou projížděl Višňovou, kterou můžete znát taky jako Třešňovou. Vesničku, ve které se natáčeli legendární Chalupáři. Když jsem byl už v tak známé obci, musel jsem si najít slavnou chalupu Evžena Humla a Bohouše Císaře. Kdyby mě majitelka domu sama neřekla, že se jedná právě o tento dům, tak bych ho už ani nepoznal. Je kompletně přestavěn a s původní chalupou má společnou jen stodolu. Kousek od Višňové jsem navštívil Ameriku. Amerika je osada ležící ve Středočeském kraji jihovýchodně od Votic. Založil jí v roce 1925 Josef Přenosil. Ten rozparceloval místní neúrodnou půdu a nabízel ji k prodeji ke stavbě letních chatek. Aby nalákal co nejvíce zájemců, pojmenoval osadu Amerika. Což byl dobrý nápad, protože o takovou adresu byl docela zájem. Dnes část chatek slouží k trvalému pobytu a osada čítá jen několik desítek trvalých obyvatel. Uprostřed Ameriky se můžete zastavit v zájezdním hostinci.
A pak jsme se už sešli a nebylo lepší místo než bájný Jerusalém. Malá osada ve Středočeském kraji spadá pod okresní město Příbram. Ani zde nehledejte památky, jako Zeď nářků, nebo Křížovou cestu. V malé vísce najdete pouze kapličku, bezejmenný rybník a Jerusalemský potok. Večer jsme si udělali zastávku v Katovicích, v městysu 6 km západně od Strakonic. Nejsou sice tak velké jako polské Katovice v Horním Slezsku, ale určitě leží v hezčí krajině. A díky řece Otavě se stávají vyhledávaným místem vodáků. O necelé 3 kilometry dál od Katovic se nachází Mnichov. Není to, ale hlavní město německého Bavorska a marně byste tady hledali Mariánské náměstí, nebo sídlo BMW. I počet obyvatel je o něco menší. Žije zde 230 obyvatel, což je o 1 471 278 méně než v bavorském Mnichově. Za Mnichovem jsme založili bivak a přespali na palouku u lesa. Nebylo ale žádné vysedávání venku, protože letos ty komáři žerou snad víc než kdy jindy. Takže jsme museli rychle zalézt do stanů a pivko prostě popíjet každý sám. Jinak repelenty jsme měli, ale nezabíraly.
Den 4.
28.7.20 – najeto 157 km
Svět, New York, Bosna, London, Paříž, Texas
Ráno po nezbytné kávě a rohlíku s Májkou nabíráme směr Hoštice. Není to sice žádný světový název, ale světové jsou díky trilogii Slunce, seno. Dlouho jsme se tam nezdrželi, jen jsme udělali pár fotek u známých míst z filmu a razili dál. Čekal nás skoro 80 km dlouhý přesun přes České Budějovice až do Třeboně. No a tady jsme konečně dokončili pointu cesty kolem Světa. Objeli jsme rybník Svět. Teď už nás nikdo nemůže nařknout, že jsme Svět neobjeli. Po zdolání Světa se opět vydáváme na hon na zajímavá místa. A že na ně byl dnešek bohatý. Projeli jsme si New York, Bosnu, London a Paříž. Neuvěřitelný nášup zahraničních jmen a poměrně na malém kousku území. Jsou to všechno maličké osady, nebo místní části obce Rapšach. Pěkná rybníkářská krajina leží kousek od rakouských hranic v Jihočeském kraji v okrese Jindřichův Hradec. V Paříži je dokonce kemp, takže kdo nemůžete, nebo kdo se momentálně bojíte do francouzské metropole, zavítejte do Paříže v Jižních Čechách. Eiffelovku tu neuvidíte, ale zase si třeba dobře zarybaříte. Odtud jsme pokračovali na sever fotogenickou krajinou CHKO Třeboňsko až za Chlum u Třeboně. A tam jsme se najednou objevili V Texasu. V malé osadě opět uprostřed několika rybníků. Proč se to tu jmenuje V Texasu, jsme ale nezjistili. V Texasu mi začal stávkovat Pionýr. Vypadalo to na klasickou výměnu svíčky, ale jaksi to nepomohlo. Tak vyčistit trysky. A zas nic. Spíš to bylo ještě horší, protože motorka najednou nejela vůbec. Začali jsme laborovat, co s tím může být a docela jsme začínali být v pěkným presu, protože se z dálky hnala bouřka. Pepa se snažil přijít na závadu a já hledal nejbližší kemp, kde se schováme před bouřkou. Kemp jsem objevil asi 12 km od nás a Pepa taky závadu našel. To nevymyslíš. Nebyla zacvaknutá fajfka na svíčce. A to už začalo pokapávat a zvedl se velký vítr. A za Texasem nás zastihla parádní bouřka. Docela bolelo jet v krupobití, ale zastavit nebylo kde. Naštěstí do kempu to bylo jen kousek. Takže pro dnešek spíme v chatce a dopřáli jsme si konečně sprchu a keramickou toaletu. Jo a točený pivko, takže pohoda.
Den 5.
29.7.20 – najeto 225 km
Košice, Drážďany, Vídeň, Černá Hora
Ráno se z kempu vydáváme do Košic. Košice jsou známé jako druhé největší Slovenské město, ale tyto jsou obcí s necelými osmi sty obyvateli. Když projíždíme Kamenicí nad Lípou, všimneme si před pivovarem několika podobných strojů, na kterých jedeme i my. Zastavujeme a setkáváme se s podobně postiženou partou kluků. Vydali se na padesátkách někam do Rakouska. Chvilku pokecáme a pak razíme dál Českomoravskou vrchovinou do její západní části až do osady Drážďany. Nenašli jsme zde žádnou barokní památku, ale zase tady byl parádní klid a žádní turisté. A ještě ke všemu jsou české Drážďany téměř uprostřed lesů, takže úplný balzám na duši. Po asi 40 km se ocitáme uprostřed Vídně. Česká Vídeň se nachází 135 kilometrů od své známější rakouské jmenovkyně. Kromě jména spolu jinak nemají nic společného. Dokonce ani jméno naší Vídně není údajně odvozeno od té rakouské. Každopádně je zde určitě lepší vzduch a klid. Vídeň leží kousek od Velkého Meziříčí mezi Dobrou Vodou a přehradou Mostiště na řece Oslavě. Z Vysočiny se pomalu přesouváme do Jihomoravského kraje, přesněji do okresu Blansko. Tady se nachází městys Černá Hora. S balkánským Monte Negro nemá také nic společného. Jméno je odvozeno od toho, že místní kopec Paseka byl díky jehličnatému porostu z dálky tmavší, než okolní krajina. Městys se rozkládá na rozhraní Českomoravské a Drahanské vrchoviny. Za zmínku stojí novorenesanční zámek, nebo kaple sv. Vavřince a kaple sv. Rodiny. Ale hlavně tu vaří pivo a daří se jim to fakt dobře. A věřte, že první písemná zmínka o pivovaru je už z roku 1298. A protože se schyluje k večeru, začínáme hledat místo ke spaní. Projíždíme kolem kempu nedaleko Bozkovic, a tak padá rozhodnutí přespat zde. Motorky jely dneska až podezřele dobře a nevynucovaly si žádnou pozornost. Až jsem se divil.
Den 6.
30.7.20 – najeto 180 km
Dopoledne nabíráme opět směr Černá Hora a odtud už míříme domů a máme před sebou posledních pár kilometrů tohoto výletu. Po cestě jsme už žádná zajímavá místa neměli v plánu, tak to pěkně utíkalo. Teda do doby, něž jsem vjel do výmolu a popraskalo mi 7 drátů v zadním kole. Byli jsme už kousek od domova, proto padlo rozhodnutí přehodit zadní kolo za přední. Po návratu půjde kolo na výplet. Po přehození kol nabíráme směr Choceň. V Chocni oficiálně výpravu zakončujeme. Toto město jsem vybral záměrně, protože jsem odtud každoročně vyrážel s kamarádem a neodlučným parťákem Martinem Gregorem na velké cesty. Jako byla třeba cesta do Řecka, do Moskvy, Finska, nebo minulý rok do Černobylu. Martinovi byly bohužel osudné cesty v Čechách a po těžké autonehodě nás navždy opustil. A tak letošní výpravu, bohužel bez Martina, zakončuji právě v Chocni na jeho počest. Martine, doufám, že to sleduješ a bavíš se nad tím, jak netradičně jsem cestu kolem světa pojal. V Chocni se rozdělují i naše cesty s Pepu. Pepa míří na Červený Kostelec a já na Týniště nad Orlicí. Za necelý týden jsme ujeli 1106 kilometrů a projeli 20 světových bodů. A takovýchto míst máme v Čechách mnohem více. Věřte, že se můžete podívat třeba do Argentiny, Mexika, Kosova, Asuánu atd…
