Jawa v Karibiku | S Jawou na cestách

...

Jawa sraz v Havaně

Havana Kuba

reportáž: Za Jawou do Karibiku (Havana-Kuba)

Země doutníků a rumu, nebo ostrov svobody. Tak se přezdívá Kubě, místu plného kontrastů. Ale je to také země, kde se prohání tisíce československých motorek.

Jawa měla, a stále má, velké jméno na Kubě, a tak není divu, že se jich tu stále v ulicích prohání víc než dost. Díky tomu vznikl v Havaně velký Jawa klub. Ale není to výsadou jen mužů. Své zastoupení zde mají i ženy na motorkách.

Já měl velké štěstí, že mě do Havany pozval přímo prezident kubánského Jawa klubu. Nemusel jsem se rozhodovat ani minutu a ještě ten den jsem kupoval letenku. Na letišti v Havaně na mě čekal usměvavý, přátelský chlápek, z jehož energie jsem měl pocit, že se známe už léta, ač jsme se viděli prvně. A to je hlavní přednost většiny Kubánců, jsou přátelští a plní energie. Manuelovi (prezidentovi) jsem dovezl z Čech pár dárků. Samozřejmě láhev slivovice a zmenšený model Jawy od Abrexu.

Hned po opuštění letištní haly, jsem si připadal jak v moto muzeu. Tolik starých Chevroletů, Buicků, Pontiacků a dalších amerik, co uvidíte na ulici v Havaně, neuvidíte ani na největším srazu veteránů. Majitelé vozů na vás už z dálky volají a snaží se vás přesvědčit, abyste si vybrali právě jejich automobil. Na smlouvání s taxikářem u letiště není moc prostoru, protože cenu z letiště reguluje stát a ta činí 30 CUC, což je zhruba 750 korun. Není to tedy vůbec malá částka, ale mimo letiště se dá už s taxikáři docela dobře vyjednávat a jízda pak nestojí tolik.

Má volba byla zjednodušená, protože Manuel na mě čekal se svým kamarádem s parádním Chevroletem Bel Air z roku 1955. Dokonce s původním osmiválcem, jak mi s hrdostí oznamoval. Ono totiž většina těch amerik nemá originální motor. Navenek jsou nablýskané a krásné, ale k originálům mají daleko. Díky absenci náhradních dílů na Kubě se není čemu divit. Každopádně to nesnižuje jejich majestátnost a pokud nejste znalec, tak si nevšimnete neoriginálního interiéru, jiných světel nebo nárazníku.

Cestou z letiště jsem z Chevroletu vyhlížel zmíněné Jawy. Kupodivu první, kterou jsem zahlédl, nebyla žádná dvaapůla, nebo třiapůla, jak jsem očekával, ale slaboučká Jawa Babeta. Těch se sem moc nedováželo, ale své zastoupení tady mají.

Ale první pořádné seznámení s kubánskou motorkou dovezenou z Československa mě čekalo až u Manuela doma. Kromě motorky mi ukazuje garáž, kterou si sám na černo postavil. Nijak se tím netají, protože v okolí je takových garáží hodně a přestože jsou to všechno černé stavby, vláda nad tím přimhuřuje oči. Pro mě bylo zajímavé vidět malou garáž zarostlou v pralese. Každopádně uvnitř malé garáže zarostlé palmami stojí strakonická ČZ 175 typ 450 z roku 1963. Je značně upravovaná a velké množství dílů je neoriginálních nebo z jiných motorek, ale jak jsem psal, je to díky absenci náhradních dílů na Kubě. A jako většina kubánských motorek i tato má sajdkáru. Manuel je druhý majitel. Koupil ji od staršího pána před patnácti lety za necelých 40000 CUP (cca 37000 Kč). Dnes má prý hodnotu minimálně jednou tolik.

Pro běžného Kubánce je skoro nereálné takovou částku našetřit, protože průměrný státem udávaný plat je něco kolem 1000 až 2000 CUP (cca 930 Kč až 1860 Kč). Kdo však pracuje v turistickém ruchu, jako Manuel, zvládne si vydělat mnohonásobně více. A pak si k běžnému životu může přilepšit koupí motocyklu. Je to zdlouhavé a složité papírování a převod trvá třeba půl roku, ale pak máte vlastní dopravní prostředek. Velké oblibě se těší motorky se sajdkárou, protože se na ně vejde téměř celá rodina. Pro většinu Kubánců je sci-fi finančně dosáhnout na automobil, proto si pořizují motorky.

Manuel mě postupně seznamuje s členy Jawa klubu a já díky tomu mohu porovnávat další československé značky. Motorky jsou v různém stavu od skoro k nepoznání přestavěných až po ty kompletně originální se zachovalými chromy. Musí se uznat, že kluci si poradí za jakékoliv situace a zvládnou opravit nebo předělat cokoliv bez prostředků, které jsou nám k dispozici v Evropě. Manuel mi se smíchem říká, že „co Kubánec, to mechanik“.

Následující dny trávíme cestováním na Jawách po Havaně a jejím okolí. Jsme tak trochu za exoty, protože většina turistů se vozí právě nablýskanými amerikami a né na starých motorkách. Ale jízda na motorce má své kouzlo a jste svobodnější než v autě s řidičem. A hlavně kvůli tomu jsem na Kubu letěl. Na druhou stranu, nebyla by to naše stará známa Jawa, kdyby se něco neporouchalo. Takže i na Kubě zažívám takovéto klasické „jawení“, neboli běžné opravy za chodu. Připadám si skoro jako doma, když musím tu a tam odstranit pecku ze svíčky, dotáhnout prokluzující spojku, vyčistit trysku a další běžné opravy. Nevyhne se nám ani prázdná nádrž. Naštěstí nás jede několik, tak si navzájem benzín doléváme z plnějších motorek, než se dojede na nejbližší benzínku. S pumpami je to na Kubě trochu divoké, někdy je to sázka do loterie, protože nikdy nevíte přesně kdy a která bude otevřená. Za našeho cestování se nám to naštěstí nestalo a nikdy nebyl problém natankovat. Je ale fakt, že někdy bývaly docela dlouhé fronty.

V ulicích Havany jsem si víc než památek všímal motorek a vozového parku. Kromě našich Jaw, kterých je město plné, mě překvapil právě vozový park. Mimo těch notoricky známých amerik, se tu prohání auta z bývalého východního bloku. A dovolil bych si říct, že jich tu je více než amerických bouráků. V ulicích uvidíte sice pár nových aut, ale jedná se především o auta státních půjčoven, nebo aut pro vládu. Každopádně buchanky, žigulíky, maluchy nebo moskviče uvidíte na každém rohu.

Na předposlední den pobytu si pro mě Manuel připravil velké překvapení. Kubánský Jawa sraz. Ráno jsme se přesunuli na předměstí Havany, kam se začali sjíždět členové Jawa klubu. Během chvíle se sjelo kolem 60 československých motorek. Většina z nich byla plně naložených, protože na nich dorazily celé rodiny. A tak jsme ve velké koloně za zvuků klaksonů vyjeli za Havanu do Playas del Este do stylové haciendy. Hned po příjezdu proběhla prezentace spojená s placením klubových poplatků. Z nich se platí právě takovéto akce, klubová trika nebo náhradní díly pro členské motorky. Být v klubu má další výhodu. Bezplatné ubytování v Havaně, pokud nejste místní. Od vedení klubu jsem obdržel členské triko a já jim předal čtyři zmenšené modely Jaw od Abrexu.

Život na Kubě není leckdy lehký, ale místní si umí poradit a užívají si ho naplno. Takže hned po prezentaci vypukla velká párty plná rumu, kubánského jídla a tance. Tanec mají ostatně v krvi, a tak se tančilo všude. V haciendě, kolem bazénu i v něm. Musím ale ještě podotknout, že řidiči motorek rum nepili. To byla výsada pouze neřidičů. Vrcholem dne byly moto soutěže, ve kterých jsou opravdu přeborníci. Bojovalo se o to, kdo dojede do cíle nejpomaleji, kdo za jízdy posbírá nejvíce pivních zátek z lahví, nebo třeba o nejoriginálnější předvedení motorky. Jezdilo se po zadním nebo s odstraněním kolem u sajdkáry.

Na závěr bych představil pár zajímavých míst Havany, které stojí za to. V první řadě vypíchnu pevnost El Morro s 15 metrů vysokým majákem Faro del Morro. Každý by měl navštívit impozantní palác El Capiotolio, který připomíná americký Kapitol. Dále nejznámější náměstí revoluční Kuby Plaza de la Revolución nebo náměstí Plaza de la Catedral a Plaza de Vieja. A za zmínku stojí určitě vyhlášený havanský bar El Floridita, který měl ve velké oblibě spisovatel Ernest Hemingway. Samozřejmě je to jen malá část toho, co v Havaně uvidíte. Každopádně je to město, které si vás hned získá.

...

reportáž: Za Jawou do Karibiku (Havana-Kuba)

sjawounacestach@seznam.cz